Pokora? To je nějaká exotická rostlina?

Přeji Vám pohodovou třetí adventní neděli (nebo kterýkoli den tohle čtete).

Pokud jste četli mé předchozí dva články, asi jste už přišli na to, že ráda přemýšlím nad našim (svým) jednáním a motivy, které za nim stojí.

Jsem přesvědčená, že je to nesmírně důležité. 

Jako křesťanka, která vyrostla v křesťanské rodině a v církvi si uvědomuju, že mám kolem sebe vytvořenou určitou bublinu a nasazené určité brýle, jimiž vnímám sebe i vše kolem.

A přicházím na to, že ty brýle jsou někdy celkem slabé a že když je odložím, zjišťuju, že svět vůbec není tak černobílý a že mé vnímání je i "díky" těmto brýlím poněkud omezené. 

Prosím, nechápejte těmi brýlemi církev či křesťanskou víru, ale spíš mé zažité a naučené vnímání těchto skutečností a světa kolem.

Myslím, že v tom zdaleka nejsem sama. Proto jsem taky vytvořila tento dotazník, který si myslím, nám může pomoct v zamyšlení nad vlastním vnímáním Boha, církve a víry, ať už bychom se nazvali "věřícími" či ne.

Zkrátka vnímám, že jsou tu určitá tabu a spousta nepochopení, které bych chtěla i prostřednictvím tohoto blogu aspoň trochu odbourávat. 

V minulých článcích jsem psala právě o důležitosti pochopení a otevřenosti vůči druhým, co nám v tom často brání, a dnes bych se chtěla zaměřit na další téma, které s tím souvisí a může nám ve výše zmíněných "problémech" dost pomoct. Narážky na něj (či spíš na její nedostatek) se objevovaly hojně i v dotazníku.

Tím tématem je POKORA.

Nevím jak vy, ale já se už v minulosti setkala s tvrzením, že v dnešní době už "lidi neví, co je to pokora". Ano, samotný termín zní možná trochu zastarale či archaicky, ale dovolila bych si s tím tvrzením nesouhlasit. 

Mě osobně přijde, že poměrně často v okolí či v médiích zaslechnu, že někomu pokora chybí.

Ano, většinou je to v tom negativním smyslu. 

Moc často, nebo spíš skoro vůbec neslyším, že někdo teda pokorný je. 

Asi se to očekává jako samozřejmost, nebo spíš (alespoň v církevních kruzích) je tu to nepsané pravidlo, že když už někomu řekneme, že je pokorný, tak tomu člověku ten kompliment natolik stoupne do hlavy, že tu pokoru rázem vykopne pýcha. A s náfukou se nikdo bavit nechce, že?

Dávejme si tedy pozor na povzbuzování a komplimenty! (To je samozřejmě nadsázka)

Myslím si, že pokora je nesmírně cenná vlastnost, která je ale k naší smůle tak cenná, že ji často zaměňujeme za něco úplně jiného a mnohdy ani nevíme, co vůbec znamená.

Schválně, co vás napadne jako první, když se řekne pokora?

Mám dojem, že u mnohých je to ta podvědomá představa člověka ustrašeného, sedícího někde v koutě, který je zticha a snaží se ničím nevyčnívat. V čem je tohle jako pozitivní?

Řekla jsem si, že by nám (a hlavně mě, která v tom má taky někdy pěkný zmatek) mohlo pomoct, když bychom si zkusili definovat, co ta pokora teda NENÍ a co naopak JE.

Co není pokora?

Pokora NEznamená...

1. Litovat se
2. Mít neustálý pocit viny
3. Ignorovat vlastní potřeby
4. Nevyužívat svůj potenciál
5. Strach říct svůj názor
6. Strach se bránit, když se mnou někdo jedná nefér
7. Myslet si, že jsem horší než ostatní
8. Snaha ničím nevyčnívat a neodlišovat se
9. Odmítat přijmout kompliment
10. Odmítat něčí pomoc s tím, že to přece musím zvládnout sám

Co pokora teda je? Nebo jak ji alespoň chápu já...

Pokora JE...

1. Vědomí vlastní nedokonalosti, ale také vlastního potenciálu 
2. Ochota k tomu přehodnotit svůj názor a být otevřený názorům ostatních
3. Ochota přiznat svou chybu / omezenost / nevědoucnost, omluvit se a poučit se z toho
4. Ochota druhého si vyslechnout a snažit se ho pochopit na místo rychlého odsuzování či dávání nevyžádaných rad
5. Ochota pomoct bližnímu i když mě to bude něco stát
6. Ochota nechat si pomoct/poradit a přiznat si, že pomoc/radu potřebuju
7. Ochota odpouštět
8. Ochota být před druhými otevřený a zranitelný
9. Vidět ostatní jako sobě rovné
10. Ochota říct pravdu a jednat čestně, i když se to třeba setká s nepřijetím

Doufám, že jste se ve výše zmíněných bodech našli a že taky vnímáte, že budovat tuto vlastnost je velice důležité pro nás samotné i pro naše vztahy.

Je mi jasné, že by ty seznamy mohly být mnohem delší, ale desítka je přece jen takové krásně zaokrouhlené číslo a udělali byste mi velkou radost, kdybyste ten omezený seznam třeba rozšířili v komentářích o vlastní pohled, co vy si myslíte, že pokora je či není a chybí to tady. 

Na závěr bych chtěla uvést citát někoho, kdo je podle mě absolutním vzorem v pokoře a to je sám Boží syn - Ježíš Kristus, který nám řekl:

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. (Matouš 11:29)

Myslím si, že právě v tomto zvláštním a poněkud šíleném období koronakrize a adventu naše duše touží po odpočinutí víc než kdy jindy; a mým velkým přáním pro Vás je, abyste to skutečné odpočinutí, které vám už nikdo a nic nevezme, opravdu pokorně hledali a našli ho tam, kde skutečně je.