Jsou Vánoce opravdu důvodem k radosti?

Ten nadpis možná zavání skeptičností.

Ale jak už snad víte, ráda vybízím k zamyšlení. 

Každopádně... Vánoce jsou tady! Tak jsme se konečně dočkali. 

Mnozí se k těmto dnům upínali už od října (ne-li dříve) a zdobení vánočního stromečku měsíc předem (alespoň ve Spojených státech) znázorňovalo jakousi touhu vyjádřit to, že Vánoční duch přece všechno napraví a všecko zas bude "dobrý". Podvědomě doufáme, že vánoční atmoška je silnější než ten hnusný vir všude kolem a že po odpočtení posledních vteřin roku 2020 nás zas čekají dobré časy. Horší to přece už být nemůže, ne?

Proč se k těm svátkům tak upínáme?

Důvodů může být mnoho. 

Pro některé (včetně mě) je to vidina zdánlivého klidu, chvilkového odpočinku, válení se u televize při pohádkách a cukroví... Možnost si po tom všem stresu s virem, nákupem dárků a přípravami konečně vydechnout. 

Všude možně se na nás valí reklamy překrásných zasněžených exteriérů a interiérů ověnčených barevnými světýlky, kterým dominuje obrovský perfektně nazdobený stromeček, pod nimž se kupí hromada dokonale zabalených dárků a nesmí chybět to hlavní - šťastná rodina s běloskvoucími úsměvy a sladěnými svetry. 

Takhle přece vypadají ty pravé a nefalšované Vánoce, o tom to všechno je, ne?

Hlavně být spolu, usmívat se na sebe, pořádně se napapat a obdarovat se co nejdražšími dárky. Tím přece nejlépe ukážeme, že nám na tom druhém záleží... 

Jak jinak prožít pokojné a radostné Vánoce?

Rozhodně nechci tvrdit, že takhle je to špatně. Ale co ti, co jsou sami? Ti, co nemají rodinu? Ti, kterým někdo blízký odešel? Ti, co nemají s kým by slavili? Ti, co musí pracovat? Ti, co si nemůžou dovolit velkou večeři a hromadu dárků?

Ti, do té "reklamové" představy asi úplně nezapadají. Mají taky nárok na to mít hezké Vánoce?

Vážně to jde i bez dárků, cukroví, bramborového salátu, světýlek, sněhu či vánočních svetrů?

Myslím, že je tu ještě jiný důvod k radosti. Důvod k radosti úplně pro všechny. 

Ten důvod, o kterém už jsme všichni někde slyšeli. 

Co to asi je?

A jo, přece se narodil Ježíš, ten Boží Syn...

Ale kdo ví, kdy a jak to přesně bylo, že. Na Vánoce pravděpodobně ne (ale kdy jindy by byl lepší čas si to připomenout?). 

Nechci tady polemizovat o tom, zda jsou Vánoce původně pohanské svátky a kdy přesně se Ježíš narodil. Myslím, že to zas tak důležité není. 

Hlavní je to, že se narodil a otázka je, co to tedy pro nás znamená a hlavně proč by se z toho vůbec měl celý svět radovat?

Nad tím bych se dneska ráda zamyslela, ačkoli je mi jasné, že podobných článků najdete na netu asi spoustu. Chtěla bych to ale vzít možná trochu za jiný konec.

Zkusme si to sami představit, ať už jste věřící nebo nejste. 

Pokud nejste, zkusím Vám následující příběh vyprávět jako takovou pohádku (my Češi přece pohádky milujeme jako málokdo, a věřte mi, že tahle fakt stojí za to!)

Zkuste si představit, že se to opravdu stalo a co by to teda mohlo znamenat.

Je to příběh narození Krále králů. 

Krále, který se ale nenarodil do paláce. Nenosil vznešené šaty. Nejedl stříbrnou vidličkou a nožem. 

Narodil se na posledním místě, kde bychom to čekali. Do jeslí v chlívku, kde to asi zrovna nevonělo františkem a skořicí. Na zemi neležel červený koberec, spíš se tam proháněly krysy, pavouci a jiná havěť, kterou byste v chlévě čekali.

Nenarodil se žádné princezně, ale teenagerce Marii, která ještě ani nebyla vdaná a tu noc se určitě nezabývala zdobením stromečku, pečením cukroví a děláním bramborového salátu... 

To miminko, co se jí v Betlémě narodilo bylo ale Božím synem, které však bylo zcela odkázáno na péči své matky a jako každé jiné miminko potřebovalo přebalit, nakrmit a utišit.

Jeho narození, i když proběhlo za tak skromných podmínek, ale neušlo jistým lidem. 

Jako první se o něm dozvěděli pastýři, kteří během onoho Štědrého večera neslavili u prostřeného stolu, ale měli "noční směnu" a venku dohlíželi na svá stáda. Těm se zjevili andělé a oni byli první, kdo se malému králi přišli poklonit (Pokud byste chtěli vidět, jak to mohlo asi vypadat, vřele doporučuji tento krátký film).

Další se o narození krále dozvěděli tři mudrci, kteří se vyznali v astrologii a na nebi spatřili hvězdu, která je za malým králem dovedla. Žel se o tom dozvěděl i tehdejší vládce Judska, Herodes, který ze strachu před nastupujícím králem nechal v okolí povraždit všechny nemluvňátka mužského pohlaví. Jejich matky tehdy rozhodně neprožívaly "veselé Vánoce", spíš peklo na zemi. 

Rodiče malého krále tedy museli z Betléma uprchnout do Egypta a zůstat tam až do doby než onen vládce zemřel.

Když se vrátili, Ježíš pak vyrůstal v tehdy ne příliš proslulém městě jménem Nazaret (třeba něco jako naše Karviná, čímž nechci nikoho urazit), a do svých asi třiceti let se živil rukama jako tesař.

Potom se rozhodl žít "na vlastní noze" a začal šířit zvěst o Božím království svého nebeského Otce všem chudým a žíznícím po spravedlnosti. Uzdravoval nemocné a osvobozoval svázané. 

Bavil se s těmi, kteří byli na okraji společnosti, neštítil se jíst s výběrčími daní a prostitutkami. Šel za těmi, které jiní zavrhli a sloužil těm, co si to ničím nezasloužili a učil tomu i všechny své učedníky. 

Stal se však trnem v oku náboženským vůdcům, kteří ho považovali za rebela, rouhače a falešného učitele a rozhodli se, že za to musí zaplatit smrtí.

On sám byl ale králem, který si nenechal sloužit, ale sám druhým sloužil.

A možná stejně jako někteří z nás zažil ponížení, zradu, nepochopení a samotu; byl nepochopen a opuštěn vlastní rodinou i nejbližšími přáteli.

A nic z toho si nezasloužil. Ničím se neprovinil. 

Nikdy nikoho nepomluvil, nikomu nic neukradl, nikomu nezáviděl a nikomu neodplácel stejnou mincí. Což mi jistě dáte za pravdu, že se o nás často říct nedá.

Nebál se říct pravdu, i když ho stála vlastní život. 

Byl proto zesměšněn, popliván a nakonec i ukřižován.

Přece to však  všechno ochotně snesl, protože...

Bolesti, jež nesl, však byly naše, naše utrpení vzal na sebe! My jsme se ale domnívali, že je od Boha trestán, bit a pokořen. On však byl proboden naším proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho snášel potrestání – byli jsme uzdraveni jeho ranami! My všichni jsme jako ovce zabloudili, každý se na svou cestu obrátil, Hospodin ale uvalil na něj provinění nás všech.

(Bible; Izaiáš 53:4-6)

Vím, že tady už tahám Velikonoce, ale ty dvě události od sebe prostě oddělit nejde, pokud opravdu chceme pochopit, proč je Ježíšovo narození dobrou zprávou pro všechny.

A i když byl zabit, pokud slavíme Velikonoce víme, že v tom hrobě nezůstal, ale třetího dne vstal z mrtvých a tím nadobro porazil smrt a podstoupil tu největší oběť, kterou by nikdo z nás nikdy nedokázal naplnit, protože on jediný byl bez viny. 

Díky tomu od té doby už nemusíme chodit do chrámu a obětovat býčky, holubice a různé zápalné oběti, abychom se nějakým způsobem mohli přiblížit k Bohu, jak tomu bylo zvykem před dvěma tisíci lety, ale Jeho syn Ježíš už to vše zaplatil vlastní krví z lásky k nám. 

A jak se píše v Knize knih:

Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici. (Židům 10;12)

a proto

Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti. (Židům 10;18)

tak tedy (nemůžu si pomoct):

Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu. (Židům 12;2)

Ano, Ježíš totiž věděl, že životem tady to nekončí a že všechno utrpení jednou pomine a že je tu zdroj věčné radosti. 

Ano, ani ten blbej Covid tu nebude věčně. A i když teď naše situace třeba moc nadějně nevypadá a Vánoce možná nebudou tak "perfektní" jako z reklamy na Coca colu (ne, nejsem placená za reklamu).

Tak Ježíš přišel a sám se stal tím největším a nejlepším darem. 

A už není tím malým bezbranným miminkem, ale králem králů, který se nám dává poznat i dnes a říká:

Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.

(Bible; Zjevení 3:20)

Můžete ho pozvat i tyhle Vánoce (jsou to přece jen Jeho narozeniny...).

A věřte mi, že moc rád přijde.

A nemusíte si dělat starosti, že nemáte překrásně nastrojený a dokonale uklizený dům. 

On byl zvyklý na mnohem horší podmínky.

Můžete ho pozvat tam kde jste, takoví jací jste, dokonce i roušku před ním smíte odložit. 

Jediné čím vás může nakazit (pokud ho necháte) je láska, odpuštění, pokoj a radost. A o tom přece ty Vánoce jsou, ne?

Radostné svátky Božího narození všem.