Chvilka poezie: úzkost

 

Za večerního chladu

po slunka západu

tiše se přikradu

s věčným pocitem hladu

a očima i vzadu 

všude cítím zradu

v myšlenkách hradu

bloudím

vidím každou vadu

děsíce se pádu

ztrácím nad sebou vládu

toužíc po souladu

nestojím však o radu

na dobrou náladu

Kdo mi dá odpověď

na tuhle záhadu?